Česká společnost

Česká společnost trpí korupcí, která v některých případech prorůstá do veřejné správy a ovlivňuje nejenom zásadně důležitá rozhodnutí, ale i například fotbal. Nejedná se již jen o selhání jednotlivců, korupce se zorganizovala a stala se organizovaným zločinem. Pronikla i do politických stran. Stát se proti takovéto infekci neumí bránit, prokázalo se, že jsou zkorumpovaní i někteří soudci a státní zástupci.

Al Capone původem ze Sicílie vybudoval ve třicátých letech ve státě Illinois mafii, která získávala bohatství, vliv a moc použitím všech prostředků. K praktikám patřily nájemné vraždy, vydírání i úplatky. Al Capone dosáhl toho, že mu vycházeli vstříc političtí i policejní představitelé, takže se vyhnul odsouzení za hromadnou vraždu členů konkurenčního gangu.
Ale počátkem jeho konce byl vznik spolku Chicagská komise pro kriminalitu (Chicago crime commission).
Předseda občanského sdružení Frank Loesch sestavil seznam 28 nejhorších zločinců. Na prvním místě byl "nepřítel veřejnosti číslo jedna" Al Capone, jeho starší bratr Ralph Capone byl na druhém místě. Následovali další. Teprve na základě této občanské iniciativy se podařilo mafiány postupně zlikvidovat.

Zdá se, že pro českou společnost není náboženská motivace pro etické jednání významnou. Církve se zabývají spíš svým majetkem, než etikou. Sekulární společnost nemá žádné důvody jednat eticky. Naléhavě potřebujeme formulovat logické racionální argumenty pro etické jednání, proč je etické rozhodování v zájmu celé společnosti. Musíme se soustředit na to, proč je etické jednání v našem společném zájmu. Místo abychom strašili peklem, musíme se soustředit na společné zájmy, srozumitelné pro každého. Proč je korupce nevýhodná pro každého občana? Včetně těch, kdo se na ní podílejí! Proti korupci se musí postupovat pozitivně.

pic1.jpg (129142 bytes)Slýchali jsme, že je třeba počkat, až vyroste nová generace, nezasažaená komunismem. Zdá se, že to je nepodložené očekávání. Samo od sebe se nic nezmění. Naopak se zdá, že je více bezohlednosti, sobectví a cynismu.
Někdo dává vinu vládě a politikům. Určitě na tom mají svůj podíl, ale nečekejme od politiky nápravu. Politikové jsou ti poslední, kdo by mohl pro morální úroveň společnosti něco udělat. Lord John Dalberg Acton v dopise Mandellu Creightonovi v roce 1887 napsal: „Každá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“ I slušní lidé, když dostanou moc, často neodolají. Jen výjimečně silní a trénovaní lidé obstojí. Ovšem na nás, na společnosti, záleží, zda ponechá politikům absolutní moc. Není k tomu důvod a každá společnost je dost silná, aby to dokázala.

Ve svobodné společnosti mnoho věcí nezakazuje zákon, ale stud, jak napsal kdysi již Seneca. Chceme-li, aby se změnila naše společnost, budeme požadovat od politiků, aby respektovali nejenom zákony, ale i pravidla etiky. Jenže abychom je mohli požadovat, musíme je umět sami formulovat. K tomu chce přispět Sdružení pro slušnější společnost.
Etické normy nestanovuje vláda ani soudy. Veřejnost má právo požadovat bezpodmínečné dodržování pravidel a slušnosti. Diktatury se vyznačují tím, že diktátor nedodržuje ani svá vlastní pravidla. Naopak můžeme říci, že i formálně demokratický stát, ve kterém není respekt k pravidlům, je jen polodemokratický.

Jedním z nejzákladnějších pravidel spravedlivé společnosti je férová soutěž. Pokud vyhrávají ti méně schopní a bezcharakterní, tratí lidé důvěru, že žijí ve spravedlivé společnosti. Naopak, pokud ti schopní a slušní dostávají šanci, přinese to prospěch všem.

Sdružení pro slušnější společnost není založeno na členském principu. Pokouší se spojovat ty, kdo si přejí, aby se naše společnost změnila. Pokouší se je motivovat k tomu, aby respektovali pravidla férové soutěže jako posvátný princip svobodné společnosti. Konkurence existuje i v přírodě, nejenom v podobě darwinovského soupeření druhů, ale podívejme se na obyčejný strom. I jeho větve si navzájem konkurují v úsilí být na světle. Férovou soutěž najdeme na mnoha příkladech v přírodě. Konkurence je přírodní zákonitost a jde o to, abychom jí dali nezdeformovaný prostor i ve společnosti.

Pro normální fungování lidské společnosti je potřebná důvěra. Všimněme si, že ztráta důvěry způsobila před několika lety celosvětovou krizi a letos položila řeckou ekonomiku. Důvěra je hodnotou zvláštního druhu. Můžeme se dohodnout na čemkoli, na neútočení, na spolupráci, na obchodní transakci, na sankcích za neplnění dohody, ale nemůžeme se dohodnout, že si budeme důvěřovat.

Zajímavý příklad najdeme v rámci OBSE. Existují multilaterální dohody o snižování konvenčních zbraní. Dobře víme, že dohody budou fungovat jedině tehdy, když je budou všichni respektovat. Aby nějaký stát zmenšil svou výzbroj, musí důvěřovat, že sousedé to udělají také. Nejde přikázat, že si musí důvěřovat, ale existuje i v rámci OBSE celá řada opatření na podporu důvěry. Transparentnost, veřejná kontrola a čas. Nikde není záruka, že se povede nastolit důvěru, ale můžeme se o to pokusit.

Když zažijí občané ve zkušenosti se svým státem opakované zklamání, ztrácejí důvěru. Nemůžeme se dohodnout, že budeme státu důvěřovat. Nelze to ani přikázat. Ale máme právo požadovat, aby se stát choval férově, aby k občanům nepřistupoval zákeřně, aby respektoval jejich právo na čistotu úmyslů (presumpce neviny). Naše společnost se ale naneštěstí vyvíjí opačným směrem: stát stále více na základě platných zákonů postihuje relativně slušné občany, zatímco největší lumpové zůstávají bez trestu.

Publius Cornelius Tacitus napsal: Čím zkaženější stát, tím více má zákonů. (Corruptissima re publica plurimae leges.) Ve slušné společnosti není nutné všechno regulovat zákonem, protože existují i nepsaná pravidla. Naopak, s jistou lze tvrdit, že naprosto cynickou společnost bez jakýchkoli morálních zásad nelze uregulovat do fungující podoby pouze prostřednictvím zákonů. To je principiální chyba našeho zákonodárství. Místo toho, abychom se soustředili na slušnost na silnicích, uzákoní se přednost pro chodce a na přechodech umírá více lidí, než kdy předtím. Chodec, který by spoléhal na slušnost řidičů mimo přechod, by byl blázen. Výsledkem právní regulace je ještě méně slušnosti. Takových příkladů jsou desítky jen v tomto volebním období. Pamatujme, že slušnost nelze uzákonit! A moudrý zákonodárce by si toho měl být vědom.

Důvěra je základní hodnotou i ve vztazích mezi lidmi. Ve zdravé společnosti je důvěra jednou z nejvzácnějších hodnot. Poruší-li někdo pravidla fair play, ztratí důvěru. Náš právní systém a naše justice vnímá čest jako téměř bezcennou hodnotu. Proto jsou také náhrady v kauzách na ochranu osobnosti o několik řádů menší, než bývá obyvklé. Dokud lidská čest nic neváží, není nutné chovat se čestně. A budeme-li se chtít vypořádat s korupcí, což je porušení pravidel férové hry, bude se muset zároveň zásadně změnit úcta k člověku a jeho cti. To zároveň znamená, že ztráta důvěry pro unfair jednání je téměř nepromlčitelná diskvalifikace ve společnosti. Ne na základě zákona, ale na základě etiky. Čestný člověk se chová slušně a podle pravidel za všech okolností, nejenom někdy.

Sdružení pro slušnější společnost ve spolupráci s ambasádou USA v Praze kromě jiného připravuje cyklus přednášek týkajících se etiky v české společnosti. Sdružení pro slušnější společnost chce spojovat ty, kdo prosazují úctu k etickým pravidlům. Chce přispět k tomu, aby se vedla veřejná diskuse o etice.

 zpět